Schody

Chodit ještě neumím, ale to mi vůbec nebrání v jiných pohybových aktivitách. A že jich je! Jsem neposeda a zvědavec a taky se ničeho nebojím. Po hlavě se vrhám do každého dobrodružství, i když někdy si přitom trochu natluču. Pak ale stačí, když mi to máma pofouká a po pár vteřinách jdu podniknout nebezpečnou akci neohroženě znova. V posledních dnech mě nejvíce zaujaly schody. Doma v Radotíně už jsem před pár dny vyšel (samozřejmě s máminým bedlivým dohledem a jištěním) dvě patra až k nám do bytu. Svůj um jsem předvedl i dneska v Květnici na schodech točitých, kde jsme byli navštívit ročního Adámka a dvouapůlměsíčního Dominika - děti máminých bývalých kolegů z práce. Mámu málem trefil šlak, když jsem si během třiceti nestřežených vteřin střihnul čtyři první schody úplně sám, ale pak mě už teta Stáňa až nahoru jistila. Asi ze mě bude horolezec...

Sám ve svém pokoji

Hurá! Konečně mě táta nebude budit chrápáním ani ranním budíkem a máma si bude moct číst před usnutím. Jsem už velký kluk, a tak spím sám ve svém novém pokojíčku...