Pour Féliciter 2008

Milí čtenáři tohoto blogu, všem vám děkuji za přízeň v roce 2007 a přeji i s celou rodinkou vám a vašim blízkým do nového roku 2008, ať se na vás směje sluníčko, ať jste zdraví, šťastní, milující a milovaní! Naši teď jedou oslavit s kamarádama Silvestra, mě nechají na tři dny v Ostravě u babičky. Poněvadž mě donedávna máma kojila, bude to poprvé v životě, co budu od ní pryč na víc než 24 hodin. Babička je ale skvělá, takže se nebojím, že bych se nudil, nebo že bych nějak smutnil. Uděláme si supr mejdan ve dvou s výhledem na věž krásně osvětlené ostravské radnice. Na viděnou v roce 2008!

Můj krásný Štědrý den

Totální spáč

Miluju spánek. Obzvlášť teda když je venku taková zima a pošmourno jako v uplynulých dnech. A tak se zase stalo, že spím i 16 hodin denně. V noci si teď běžně dávám jako před několika měsíci průměrných 13 poctivých hodin a někdy trhnu rekord a natáhnu to k patnácti. No a po obědě si pak ještě schrupnu na další dvě tři hodinky. A řeknu vám, je to teda skvělý! Mám pak hrozně dobrou náladu, na všechny se směju a mám energie na blbnutí, že bych ji mohl hrstma rozdávat.


Mou slabostí je ale mlíko. Bez toho nedám ani ránu. Jak nemám svých 220 mililitrů, není se mnou řeč a prostě neusnu. To po mně fakt nechtějte! Když ale dostanu svoje mlíčko, hezky si ho vypiju, v bříšku se mi rozlije krásné a příjemné teploučko a já nasadím dudlíka a jsem tuhoň. Ráno mi máma zase přinese mlíko po probuzení a já si klidně ještě hodinku dvě hraju tiše v postýlce s hračkama, které mi tam nanosí, čtu si knížky a taky si povídám se slonem a se zvířátkama ve vláčku na stěně, aby naši mohli chrnět. To víte, teď před Vánocema mají bohatý večerní program, tak je musím nechat trochu vyspat, aby s nima pak přes den byla větší zábava.

S Johankou

V úterý u nás byla na návštěvě kamarádka Johanka s tetou Míšou. S Johankou jsme se do sebe hned zamilovali, dávali jsme si pusinky a blbli jsme v posteli u našich v ložnici. Teď jenom doufám, že to neuvidí můj kámoš Andrej, protože by asi děsně žárlil:-)

Princ se žlutou boulí na čele

Sotva mi zmizela modřina pod okem, vyrobil jsem si další ozdobu. Pod nohy se většinou moc nekoukám a tentokrát jsem škobrtnul tak blbě, že jsem naboural hlavou přímo do ocelové nohy židle v kuchyni. Jauuu, to byla bolest. Naštěstí to ale za dvě minutky přešlo. Nicméně naši s babičkou byli v první chvíli pěkně vyděšení, protože mi v místě srážky okamžitě naskočila obrovská fialovo-bíle zbarvená boule velikosti švestky, která se podivně zvětšovala a měnila barvy. Chvíli řešili, jestli mě neodvezou na pohotovost, ale pak viděli, že kromě nového útvaru na hlavě mi nic není. Teď po čtyřech dnech už hrbolek splasknul, ale čílko se mi krásně vybarvuje, momentálně ho mám dožluta.

Kaskadér, kaskadér

Asi ze mě bude kaskadér. Jsem totiž neohrožený chodec, běžec a lezec. Chodit jsem začal, sotva jsem se na svých vratkých nohách udržel a ještě i teď jsem na zadku padesátkrát za den. Většinou mi to ale nevadí, vstanu a řítím se dál. Když mě něco zajímá fakt hodně, zrychlím chůzi skoro až do běhu. Zajíce pak chytám na počkání. Taky se každou chvilku snažím někam vylézt, a to nejlépe co nejvýše. Třeba na gauč, na křeslo anebo do police babiččiny nové obývákové stěny.
Vždycky si tam za tímto účelem uklidím, vyskládám všechny videokazety a šup - už jsem jednou nohou nahoře. Mamka s babčou většinou stihnou doběhnout a dělat mi záchranu, někdy však jejich skok plavmo není dostatečně rychlý a já si dám na čumák. Právě teď mě zdobí modřina pod okem a na čele a šrám nad okem k tomu. Všichni proto doufají, že nedopadnu jako ten kaskadér z písničky od Elánu...

Blbnutí s kelímkem a krutibrkem

...aneb nejlepšími hračkami jsou ty, které vůbec nejsou hračkami...

Táta nečekaně v Ostravě!

Včera dopoledne mě a mámu čekalo obrovské překvápko. Do Ostravy k babičce totiž za náma nečekaně přijel táta. U babi jsme s mamkou už týden a ještě tu pár dní pobudeme, protože u nás doma právě probíhá rekonstrukce. Dělají nám nové podlahy a kuchyň, takže máme z bytu totální staveniště. No a táta tajnůstkář se rozhodl, že nás o víkendu překvapí a přijede za náma, když doma stejně zatím není do čeho píchnout. Nakonec jsme s mámou zjistili, že o jeho příjezdu věděla pomalu půlka Ostravy a my jsme byli jediní, kterým málem vypadly oči z důlků, když se taťka zjevil v 10 dopoledne zničehonic v babiččině obýváku. Já jsem na tyhlety překvápka zvyklý, táta se prostě vždycky někde objeví, tak mi to přišlo docela normální, ale maminka měla málem zástavu srdce a byla strašně dojatá. Pak nás čekal moc pěkný den, jeli jsme odpoledne do Havířova za Simčou, Martinem a Maxíkem, kam dorazili i teta Simona se strejdou Pavlem a oslavili jsme mamčiny narozeniny. Večer pak naši vyrazili ven, táta jel za strejdou Tomášem na slivovičku a máma se vypravila s tetama Peťkou a Féďou na Stodolní, kde pokračovaly v narozeninových oslavách. V půl druhé za nima přijel i táta a svorně trsali na Praskání Rosti Petříka až do čtyř do rána. Prý tančili jako zamlada na baru, říkala ráno máma. No to jsou věci. Moc tomu nerozumím, ale dneska jsem na mamku radši hodný, vidím, že jí není nějak dobře:-) No a náš tatínek už je zase fuč, frnknul nám ráno zpátky hlídat stavbu. Posíláme ti, táto, velkou pusu a děkujeme za návštěvu!