Už nikdy nebudu zlobit!

Scénka 17.7. večer

Vojta si vyčistil zuby a přisel si sednout tátovi do obýváku na klín.

T: Vojti, to bylo super dneska, ten výlet na kolech. To se mi moc líbilo. Byl jsi dneska moc hodnej a skvěle jsme si užili celej den, viď?

V: (smutně) Táto, já už nebudu nikdy zlobit.

T: Proč to říkáš? Vždyť to přece není pravda. To víš, že zase budeš občas zlobit. Každej někdy zlobí.

V: (smutně) Ale já už nikdy zlobit nebudu.

T: Ale každej někdy zlobí. Ty asi myslíš, že se budeš snažit, abys už nezlobil, viď?

V: (smutně) Jo.

T: A proč to teď říkáš? Copak Ty máš pocit, že jsi dneska nějak zlobil?

V: (smutně) Jo.

T: A co máš konkrétně na mysli?

V: (smutně) No jak jsem dneska mordoval Kačenku.

T: Mordoval, jo? (smích) To myslíš, jak jsi ji dneska po obědě popichoval tady na gauči?

V: (smutně) Jo.

T: A Tebe to teď mrzí?

V: (smutně) Ne, ale já už jsem hrozně unavenej.

Gárdenpárty pro dvouletku

Než nám naše čerstvě dvouletá slečna odjela na prázdniny k babičce, aby si maminka chvilku mohla hrát na spisovatelku, slavilo se. Kde jinde, než na našem dvorku. Všechno sousedstvo se shodou okolností přesně v narozeninový den slétlo do svých domovů, a tak na gárdenpárty nikdo z naší zahradní partičky nechyběl.



Celý den to vypadalo velice nejistě - černá mračna se stahovala nad Prahu a zdálo se, že každou chvílí začnou z nebe pršet žáby jako v Magnolii. Maminka se začínala lehce děsit toho, že se bude muset konat oslava v bytě, protože na 75 metrů čtverečních se 10 dětí a 10 dospělých těžko rozmisťuje... Osud nám naštěstí přál a první kapky začaly na talířky umatlané od dortu padat až těsně před osmou hodinou, kdy jsme to už stejně pomalu balili.

Díky za krásné odpoledne, milé dárečky a jako vždy příjemnou společnost! Tetě Pavle navíc patří velký dík za uspořádání večerního minitábora ;-)

Lítací robot & Kia Sportáž

Maminka uklízela na pracovním stole a při té příležitosti našla na kusu papíru tatínkovy zápisky z dubna:

Vojta namaloval ve školce obrázek lítacího robota, všem ho ukazoval a říkal, že mu dá do něj táta baterky, aby ho "obživnul". Večer Vojta tatínkovi specifikuje své zadání:
"Táto, že ten robot, co jsem ho namaloval, je zlej? A ty do toho robota musíš dát placatý baterky. A když nemáš placatý baterky, tak musíš těm baterkám naplácat, aby byly placatý. A ten skateboard musí mít ještě křídla, aby ten robot mohl zabít vrány."

A pak ještě jeden dubnový rozhovor na téma povolání:

V: Táto, až budu velkej, tak budu taky jezdit do práce jako ty, ale budu policajt.

O: Ty bys chtěl bejt policajt, až budeš velkej?

V: Jo. A ty budeš v práci a až do banky přijdou zloději, tak ty mi zavoláš a já přijedu a zavřu ty zloděje do vězení. 

O: No, tak to je skvělý...

V: A přijedu rychle, protože budu mít takový rychlý auto. Kia Sportáž.

Karavanem po Sardinii

Tak a první prázdninová akce je za námi. O to, jak krásně jsme si užili cestování karavanem po Sardinii, se s námi můžete podělit zhlédnutím následujících fotek. Maminka s tatínkem jako obvykle chystají cestopis, takže se brzy můžete těšit i na povídání. A možná i na nějaké to video...

Velký dík za bezva společné chvíle našim kamarádům Zuzce, Sašovi, Bibovi a Kice, po kterých se nám už teď strašně stýská. Bylo to bájo, kamarádi!