Chata plná dětí

Tak jsme se stejně jako vloni setkali opět i letos komplet, tentokrát na chatě Ťapka v Krkonoších. A bylo nás dokonce o jednoho, respektive jednu více! V červnu se totiž do Pivní party urodil další, dvanáctý přírůstek - Julinka Körnerová.



Julinku naše rodina vyhlásila za nejhodnější ratolest celého víkendu, zatímco já jsem se stal tentokrát k překvapení všech dítkem nejzlobivějším a nejubrečenějším. Já vím, je to teď se mnou k nevydržení, ale budiž mi přičteno k dobru, že jsem byl nachlazený a navíc v období reakce na očkování proti spalničkám a spol. No co, aspoň už nebudou všichni jako dříve říkat, že jsem Marťan a ne dítě;-)


Ve svých světlých chvílích jsem si ale prodloužený víkend moc užil já i naši a už se těším, až zase všechny uvidím za rok ve stejném čase na stejném místě. Vypadá to, že jsme konečně našli místo, kam se všichni vejdeme a kde nehrozí, že z naší mateřské školky dostanou psotník.

V klidu a ve větších rozměrech si fotogalerii ze slideshow můžete prohlédnout na této stránce.

Když láska a nenávist jedno jsou

... aneb z kroniky radotínské kliky...

Vojta a Kačenka jsou nerozlučná dvojka. Vzájemně o sobě každou chvilku vyprávějí, těší se na sebe, stýská se jim po sobě, a když se potkají (což někdy bývá i několikrát denně), nadšeně k sobě běží, objímají se a dávají si pusinky. Rádi spolu řádí, blbnou a vodí se za ruce.

V posledních týdnech přibyl k této klasice ještě nový rozměr - lásku a vzájemné porozumění, které jim v momentě setkání doslova tryská z očí, ve vteřině mění hromy, blesky a čirá závist s nenávistí. Zejména, pokud jde o zapůjčení nočníku, hračky, židle nebo nedejbože kus oblíbeného žvance.


Začne to řevem jednoho, případně rovnou bitkou o chtěnou věc (mít ji dvojmo nepomáhá, perou se o tu jednu konkrétní) a končí to řevem obou dvou. Po náročné anabázi, kdy se situace zdá býti urovnána, přichází repete. A tak pořád dokola, zas a znova, zas a znova...


Vašík na to vždy jen nevěřícně zírá, kroutí hlavou a společně s dospělým ansámblem doufá, že toto období budeme mít brzy zdárně za sebou. Přejeme si hodně štěstí!

PS: Fotografiemi z bitevního pole zatím bohužel nedisponujeme, dokumentarista má během akce plné ruce zcela jiné práce. Až se však záznam povede, budeme vás neprodleně informovat. (pozn. kronikáře)

A skončilo nám léto

A je tu podzim. Ach jo. Ještě před pár dny jsem trávil hodiny a hodiny u nás na zahradě na pískovišti nebo u Ondřeje na houpačkách, řádil jsem polonahý na zahradě v Květnici a blbnul s našima v bazénu v Hostavicích u Gráfů.


Dokonce ještě i na Knotovic svatbě v Hradišti bylo celkem slušně a mohl jsem přes den lítat bez svetru. Minulý týden v Mlékojedech jsme už ale museli být s Honzíkem, Fífou a Kačkou nacpaní do zimních bund a čepic, i když semtam zasvitlo sluníčko.


Teď je venku najednou tak, že by ani psa nevyhnal. Navíc jsem hned s prvním ochlazením lapil nachlazení a musím být doma, i když zrovna venku neprší. Místy je to už pěkná nuda, a tak stojím u dveří a lomcuju klikou a prosím mámu, abych mohl ven.


Jenže se musím kurýrovat, protože ve čtvrtek jedeme do Krkonoš, a tak mám domácí vězení. Ještěže jsem přednedávnem objevil pastelky a omalovánky, jinak bych se nudou ukousal!

Na českoholandské svatbě I.

Po dlouhé době jsme zase celá rodina vyrazili na svatbu. Tentokrát byla mezinárodní a nejoriginálnější, co jsem dosud zažil nejen já, ale i moji rodiče. Obřad se konal v Kamenické Nové Vísce venku na zahradě u chalupy nevěstiny rodiny, pak jsme si dali venku dortíky a cukroví a jeli si schrupnout, abychom se připravili na večerní velkou pařbu ve Fabrice v Doubici. Tancoval jsem do desíti a pak vysílením usnul a spal tvrdě až do rána, rodičové to táhli podstatně déle a taky podle toho v neděli vypadali...


Zjistil jsem, že taková svatba je fakt vzrůšo, celý den můžu baštit dobroty a pít džusíky, seznámím se s novými kamarády a na sebe dostanu úplně novou košili, která se mi děsně líbí. Takže se těším na další kolo - už za dva týdny v Uherském Hradišti!