Vojta a Kačenka jsou nerozlučná dvojka. Vzájemně o sobě každou chvilku vyprávějí, těší se na sebe, stýská se jim po sobě, a když se potkají (což někdy bývá i několikrát denně), nadšeně k sobě běží, objímají se a dávají si pusinky. Rádi spolu řádí, blbnou a vodí se za ruce.V posledních týdnech přibyl k této klasice ještě nový rozměr - lásku a vzájemné porozumění, které jim v momentě setkání doslova tryská z očí, ve vteřině mění hromy, blesky a čirá závist s nenávistí. Zejména, pokud jde o zapůjčení nočníku, hračky, židle nebo nedejbože kus oblíbeného žvance.
Začne to řevem jednoho, případně rovnou bitkou o chtěnou věc (mít ji dvojmo nepomáhá, perou se o tu jednu konkrétní) a končí to řevem obou dvou. Po náročné anabázi, kdy se situace zdá býti urovnána, přichází repete. A tak pořád dokola, zas a znova, zas a znova...
Vašík na to vždy jen nevěřícně zírá, kroutí hlavou a společně s dospělým ansámblem doufá, že toto období budeme mít brzy zdárně za sebou. Přejeme si hodně štěstí!
PS: Fotografiemi z bitevního pole zatím bohužel nedisponujeme, dokumentarista má během akce plné ruce zcela jiné práce. Až se však záznam povede, budeme vás neprodleně informovat. (pozn. kronikáře)
Žádné komentáře:
Okomentovat