Sysel

Jsem velký labužník, a než něco sním, moc dobře si to rozmyslím. Většinou se nechtěného jídla ani nedotknu, někdy si to ale uvědomím pozdě. Třeba když omylem ochutnám něco, co nakonec shledám nedobrým. Anebo se mi nějak nepozdává konzistence. Že to prostě nepolknu, tak zjistím až ve chvíli, kdy už to mám v puse. A taky mi nezbývá než syslit...

Naši vždycky hned po chvíli poznají, že jsem něco nespolknul, protože zničehonic utichne mé neustálé brebentění. Pak musím potupně obsah pusy vyplivnout někomu do dlaně, případně do vany nebo někam na trávník. Všichni kolem se tváří, že je to dost nechutné, ale mně to je fuk. Když nechci, tak to prostě jíst nebudu, a basta!

Návštěva ve Stuttgartu a překvápko pro tátu

Minulý čtvrtek jsme s mámou, tátou a strejdou Pavlem odjeli do Stuttgartu za Kegelovými. Měl jsem jet s mámou už v pondělí autem s tetou Ilčou a Madlou, ale kvůli té zatrolené herpangíně jsme odjezd odložili a vyrazili až s pracujícími otci.


Do Kegelovic nového obrovského domu přijeli z nedalekého Freiburgu i Geršlovi, a tak jsem si prodloužený víkend užil v obležení osmi dam. A to doslova, neboť jsem se na dva dny ocitl jako muž v celém domě sám!


Na tátu, čerstvého třicátníka, tady totiž čekalo jedno ze série dalších narozeninových překvapení. V pátek dopoledne nasedl se strejdama pod záminkou testování nového vozu do Stefanova Volva a nic netuše s nimi odjel na dvoudenní ochutnávky po alsaských vinicích.


My stuttgartští jsme si to krásně užili i bez tatínků, protože maminky se nám krásně věnovaly a hlavně jsme mohli dosyta řádit na zahradě...