Loni o ní ještě nechtěl vůbec slyšet, nakonec mu to ale bylo líto, když zjistil, že mu do ní ze školky odjeli všichni velcí kamarádi. Letos už souhlasil a nadšeně vyrazil s nimi.
A tak nastal velký den D, kdy Vojta s Fandou, Pepou, Luckou, Fanynkou, Emou, Bertíkem a Violkou a taky se svou novou láskou Klárkou D. poprvé odjel do školky v přírodě. A vlastně i naposledy, protože mu během týdne ve
Špindlerově mlýně přišel dopis ze školy, ve kterém mu jeho paní učitelka Marešová - ano, ta co si ho tak oblíbila u
zápisu - píše, že bude od září chodit do Pohádkové třídy 1.B. Ale více o škole zase později.
Teď ke školce v přírodě. Nebo vlastně zase ještě k něčemu trochu jinému. Když houf rodičů v pátek ráno zůstal v dvojřadu osiřele stát na starém sídlišti, nikdo jsme ještě netušili, jak vypjaté dny nás v Radotíně čekají. Během víkendu se na nás totiž přihnala povodeň. A tak Klárka s babičkou Mirkou neodjely do Ostravy, táta s mámou neměli volný týden bez dětí, z mámy se stala vytížená krizová povodňová reportérka
iHNedu a babička se málem evakuovala.
Naštěstí všechno dobře dopadlo a voda na rozdíl od roku 2002 nedošla až k našemu domu (a kdyby došla, snad by nás zachránila protipovodňová zábrana, která vyrostla podél našeho plotu), ačkoliv to vypadalo jen pár metrů od nás dost dramaticky.
A když se tak člověk rozhlédl shora z Višňovky na celé naše údolí, nestačil se divit, co se děje kolem
Šárova kola, na
Výpadové a pod
Pražským okruhem. Kdyby vás to náhodou taky zajímalo, panoramatický pohled na soutok Berounky a Vltavy z úterního dopoledne těsně po kulminaci si můžete prohlédnout
tady a všechny fotky, jak od neděle do úterka voda stoupala,
tady.
Louky kolem Říčních lázní ani závodiště v Chuchli ještě nestačily oschnout, a předškoláci jsou z Krkonoš zpátky doma. Tabulku, kterou si Vojta připravil večer před odjezdem, sice vyplněnou nepřivezl, nadšeně nám už ale všechny své zážitky stihl svým překotným způsobem převyprávět. Ty první ještě na schodech v autobuse, než vůbec vystoupil...
