První lžička mrkvička

Hned po odjezdu našich pařížských přátel se ze mě - do té doby stoprocentního kojence - stal už jen kojenec částečný. K obědu jsem totiž začal baštit mrkev. V posledních dnech jsem už byl trochu nervózní, protože jsem měl pořád hlad mlíko nemlíko, a tak mi novinka v mém stravování přišla k duhu v ten pravý čas. A mámě taky. První den mi teda mrkev moc nejela, což si ostatně můžete pustit na videu, ale další den jsem si už dal víc a třetí den snědl rovnou deset deka. V jídelní židličce půjčené od mé kámošky Emy se totiž jí mnohem líp než v lehátku. Rozdíl, jak to vypadalo v můj první a druhý mrkvový den, můžete vidět dole na fotkách. Vůbec mě ale nebaví, když mě krmí máma nebo táta, radši bych jedl sám, a tak jim pořád kradu lžičky, protože když aspoň jednu nemám v ruce, není to ono!

Meeting Sonia

Přijela k nám na týden návštěva z ciziny! Bulharsko-francouzský páreček Krassy a Francois s malou, 16-měsíční Soničkou. Protože tenhle můj příspěvek na blog je především pozdravení mé nové kamarádky, dovolte mi jej napsat anglicky...

KraFraSon came to spend seven days in Prague, with a special mission to facilitate the first contact between me and Sonia. We've met already but that was in my previous life a year ago, when my parents made a weekend trip to Paris. Sonia was 3 months then, while I had lived for about 3 months in my mom's belly (see one of the first posts on this blog). So now we finally met face to face!

I think I managed to impress Sonichka at the very beginning, behaving as a real gentleman: I passed her my nice wooden bed and sufficed myself for the week with a travel bed. Hopefully, she will appreciate small gifts I have given her. I definitely do appreciate the book I got, with plenty of animals that can be torn off and sticked back again, full of funny clusters of letters which my parents call French words. What pleased me at least the same was a new friend Sonia gave me - the "Doudou" a.k.a. "Pemcho" with whom I have slept since then. However, it is TIME that will show whether this cute Teddy will really become "the thing" I need to always have around (if there will be such a thing at all).

A funny joke of the week was the mismatch between forecasted and real weather. The weather for the week was supposed to be showers, showers, showers, partly cloudy, PM thunder storms, and showers (source: Yahoo Weather's forecast 1 day before). In fact, the weather was sunny, partly cloudy, sunny, awfully sunny, terribly sunny, unbearably sunny. Surprise surprise! Time to time, the heat slowed our activities down to half. Likely, the weather was also responsible for intensifying Sonichka's sneezing and caughing to such an extent that KraFra rather decided to consult a local doctor one day before their departure from Prague. Luckily it was nothing that would need an immediate intensive treatment...

Notwithstanding the slight health problems, we enjoyed all we had done together during the week (VEvOn+KraFraSon): meeting another enjoyable triple (SaZuAn) for couple of occasions, going to the Prague ZOO to see pinguins, elefants, gepards, gorillas and many birds, observing my mom's obsession with the green effect on KraFra's camera, eating a rabbit cooked by a French chef Czech style (on beer) and also Francois' pancakes, dad's Thai food and mom's halušky with bryndza cheese and bacon, walking along Berounka, having ice-creams (only the adults of course) and playing with my toys at home (all of us). Sonia and I were also such nice that we allowed the fathers to go carting and play squash, the mothers to go swimming and have a step aerobic lesson, and all of them to see a movie the last night (in the living room...). Moreover, aunt Krassy and uncle Francois also had some time to walk in their beloved quarters in the Prague center.

All in all, I am very happy I met Sonichka. To tell the truth, I miss her now as my parents can confirm observing my evening cries after Sonia's departure...

Although Sonia kept steeling my toys and dummies all the time, I did not care. She is almost three times older than me - maybe I will do the same in her age:) Actually, this will become the next time we meet, which should be in the Alps the coming winter. I will be almost her current age and the difference will already be less than two-fold. I am looking forward to it a lot!

Bonne nuit, Sonia! Leka Nosht! And be healthy soon!

Bedřichovská reminiscence

Jen pár dní nato, co jsem dovršil věku půl roku (sic!), jsme jeli na víkend do Bedřichova za Markétou, Tomášem a jejich Kryštůfkem. Právě v Bedřichově, na této památné chatě naši loni nevěděli, co si počnout, až si počali mě. Bylo nám krásně, máma mě v novém kočárku vozila, bruslíc. Když jsme jeli do kopce, vezl mě táta, nebrusle. A když se zrovna nebruslilo, válel jsem se na dece, směje se. Strejda Tomáš mě bavil svým mocným hlasem a třesením, teta Markéta si se mnou hezky hrála a Kryštof mě pořád se zájmem pozoroval.Ostatně já jeho taky. Přijel taky strejda Zdeněk z Budapešti, který měl zrovna cestu kolem. Měli jsme se krásně. Inu můj počátek se pojí s místem, kam se budu vždycky rád vracet, když nebudu vědět, co si počít. A určitě i v jiných chvílích.

Půlročí

Čas utíká snad ještě rychleji než voda u nás v Berounce, a tak jsem včera oslavil už půl roku svého života! Přesně na včerejšek nám vyšla i půlroční prohlídka u doktorky, a tak vás můžu čerstvě informovat o svých aktuálních mírách a váhách, které jsou 70 centimetrů a 8,2 kilo. Dostal jsem taky třetí dávku očkování, ale vůbec jsem si toho stejně jako posledně nevšiml, protože jsem byl plně zaujat barevnou plyšovou housenkou. K půlnarozeninám jsem od mamky s taťkou dostal nové botičky do kočárku, misky na mrkvičku a na kašičky, které mě už brzo čekaji, a plínky do bazénu, kam od pondělka budem chodit plavat. Už se děsně těším, to bude vzrůšo!