Telefonista

Stydlivka stydlivá

Zatímco Vojta se na 3/4D ultrazvuku v Gennetu před skoro třemi lety pěkně nakrucoval a předváděl - posuďte sami, jeho malý nenarozený sourozenec je asi pěkný stydlín. Celou dobu si zakrýval obličej stočený k hrudníčku ručičkama a semtam i nohou. Jen aby náhodou rodiče nic nezahlídli!

Nepomohla ani verbální domluva, ani šťouchání do břicha a dokonce ani poskakování po schodech. Na chvilku jsme tvrdohlavce přece jen zahlédli, i když s přehozenou pupeční šňůrou přes nos, a shodli se na tom, že rysy v obličeji jsou velmi podobné Vojtovi. Navíc při jednom z výkopů nohou bylo evidentní, že chodidla jsou zase nějak nezvykle velká. Že by se v břiše ukrýval další blondýn s velkou nohou?

Brebery držáci

Už skoro dva měsíce se celé rodiny drží nějaké vytrvalé, odolné a hodně nepříjemné potvory. Výsledek je ten, že jsme všichni tři nastřídačku, případně naráz pořád na hromadě. Vždycky, když už to začíná vypadat nadějně, zbavíme se všudypřítomných balíčků papírových kapesníků a medicín na kašel, přijde (jako na potvoru převážně vždycky před slunečným víkendem nebo třeba na výletě ve Stuttgartu) další vlna. A intervaly mezi nimi se prapodivně zkracují...


A tak jsme včera strávili celé dopoledne v místním zdravotnickém zařízení, abychom konečně záhadu bacilů rozlouskli. Máma s mimiňákem v břiše má chudák už podruhé antibiotika, táta taky dostal antibiotika a náhodou jsme na ORL potkali i tetu Janu, která s totožnou diagnózou zánětu dutin jako naši nafasovala rovněž antibiotika. Vojta je sice momentálně v pohodě, ale má zvýšenou sedimentaci a pro ATB si nejspíš půjde v pátek, až dorazí i výsledky stěru z krku...

24.4. 2009 PS: Takhle momentálně vypadá naše domácí lékárna. Vojta se ale nakonec drastické léčbě antibiotiky vyhnul. Stěr dopadl dobře a žádný bacil u něj nenašli. Zvítězili jsme, hurá! Otázkou je, na jak dlouho:) Každopádně v sobotu jedeme na chatu do Beskyd na čerstvý vzduch. Už se nemůžeme dočkat...