Kačí slavila 2. narozeniny

Mojí sestřence Kačence byly před pár dny dva roky. Včera se proto do Radotína sjela na velkou oslavu celá Holmanovic rodina z blízka i z daleka a já jsem u toho nemohl chybět! Hlavní loňské oslavy jsem se nemohl zúčastnit, protože jsem byl zrovna s mámou v Ostravě u babičky, a tak jsem si to vynahradil letos, i když jsem si to kvůli své nemoci neužil naplno, jak bych chtěl. Kačenka dostala spoustu krásných dárků, a tak se teď těším na každou návštěvu sousedů o něco víc - hlavně klouzačka je velká bomba! Proháněli jsme se na ní s Kačkou a jejím druhým bratrancem Šimonem celý den. Akorát pořád nechápu, proč to nahoru nejde i po té klouzací části a musím chodit z druhé strany po schodech...

A zase jsem marod, ach jo

Když jsem tady na svém blogu koncem listopadu bilancoval svou dosavadní nemocnost, ještě jsem netušil, co mi přinese letošní zima. Tak nějak mám totiž pocit, že jsem nemocný poslední dobou skoro nonstop. Sotva jsem se vyléčil z únorového nachlazení, chytla mě střevní chřipka, a než jsem se tak nějak dostal ze všech patálií s ní spojených, už jsem zase ulehl. Ach jo. Tak moc bych chtěl ještě na autíčka u nás na pouti a teď na ně můžu akorát tak koukat z okna.

V pátek jsme vyrazili k naší paní doktorce, a protože ten můj kašel je dost častý a dlouho mi pak trvá, než se úplně zbavím všech hlenů, nasadila mi poprvé v životě antibiotika. Teda řeknu vám, takový hnus jsem ještě nepil! Fuj. Vůbec mi to nechutná, a tak se každé ráno a večer bráním zuby nehty (doslova), ale stejně mi to není nic platné, protože táta s mámou jsou holt silnější. Tak mi nezbývá než aspoň doufat, že budu brzo fit a budu moct venku zase běhat a ne jenom koukat z kočáru. Počasí se nám konečně umoudřilo, na sluníčku máme přes poledne až přes 30 stupňů, tak bych se docela rád proběhl...

Hody hody doprovody

V pondělí jsem si vykoledoval svou první velikonoční koledu! Prohnal jsem s tátou mámu, tetu Janu a sestřenku Kačenku v Radotíně, babičku ve Vršovicích i prababičku a pratetu Evu na Vinohradech. Na začátek myslím docela slušný. Příští rok už půjdu s tátou i nařezat pruty a plést pomlázku (repektive karabáč, jak říkají drsně v kraji mojí maminky). Bylo by ale fajn, kdyby za rok o velikonocích nesněžilo...

Les Arcs, French Alps, 7.-17.3.

Jelikož je tento příspěvek opět (stejně jako loni v květnu) o momentech strávených s našimi kamarády, kteří nemluví česky, dovolte opět angličtinu.

For the first time in France, for the first time in a plane, for the first time at 2000 m altitude. It was supposed to be a great week spent with French-Bulgarian Sonia, Bulgarian-Czech Andrej and parents of all of us. Several factors, though, made this not really happen. To name some of them: the canceled flight Prague-Basel, accommodation in Basel full of cat's allergens annoying my mum, traffic jam in the Alps on the way there with me puking, a bowel disease that attacked everyone except for my daddy, the weather bit less sunny than one would expect for this part of the year, my visit to a French doctor after two days of puking and not being able to get anything into my stomach, even a worse traffic jam in the Alps on the way back with me puking, and my mom's sickness in Basel on the way back that made my daddy stay there one more day with us and waste one more day of vacation on that.
Abstracting from these details, I had several nice moments of enjoying my friends and my parents had several nice moments to enjoying their friends. They also skied a bit, drank several glases of wine and had raclette once. And I was on bobsleigh one day. You can enjoy the nice moments concentrated in the following slideshow. I am looking forward to seeing Sonia and Andrej under better conditions next time:)