V pátek jsem si zadělal na svou první jizvu. Čekali jsme zrovna s mámou na tátu, který byl cestou z práce ještě na nákupu, já dělal blbosti a než mě máma stačila zachránit, spadnul jsem čelem přímo na hranu televizního stolku. Když viděla máma krvácející rýhu na mém obočí, dostala málem infarkt a rychle zavolala tátovi, ať odloží nákup a spěchá za námi. Mě však hlava bolela asi jen tři minuty, pak z toho přestala téct i krev a já zase začal lumpačit. Když mamka volala naší paní doktorce, jestli máme jet na šití nebo to stačí zalepit, vypnul jsem jí během hovoru pevnou linku. Ať je ňáká sranda! Paní doktorka sice říkala, že stačí, když mi na to máma dá mašličky, ale pro jistotu jsme se domluvili, že se přijedu k ní ukázat. Byl už večer, a tak jsme jeli k ní domů. Bydlí tady v Radotíně, tak jsme to měli autem kousíček. Byl jsem děsně statečný, akce lepení byla rychlá a moc mě netrápili. Od té doby o tom, že mám zalepené obočí, vůbec nevím. Naopak se děsně těším, že budu mít jizvu, protože táta říkal, že se na to dobře balí holky:-)
Tak jsme opět vyrazili do Bedřichova, do malebné chaloupky přímo pod svahem Malinovka, kde jsem, jak už víte, vzniknul a kde je to vždycky velká legrace. Tentokrát jsme si tam užili tři parádní dny s Kryštůfkem, Madlou a jejich rodiči a ještě dalšíma tetama a strejdou. Sněhu sice moc nebylo, ale i přesto jsem boboval, máma si trochu zalyžovala a taky jsme byli tradičně v sauně, já si to tentokrát zkusil dokonce na vlastní kůži. 
Máma s tátou se taky rozhodli mě na místě činu poprvé ostříhat. Z původního plánu vzít mě strojkem na šestnáctku sešlo, protože moje vlasy jsou dost jemné, a tak mě nakonec teta Ilča ostříhala nůžkama a naši pak ještě doladili poslední úpravy. Já jsem rád, že zase konečně vypadám trochu k světu, ale (jak ostatně můžete vidět na videu), Madlenka mé ostříhání nejdříve oplakala.
