Plínky tvořily nedílnou součást naší domácnosti nepřetržitě od narození Vojtíška. Ve chvíli, kdy se zcela odplenkoval, už jsme doma měli půlroční miminko č. 2. Klárka sice funkci nočníku pochopila mnohem dříve než její dva bratři, ale její supertvrdý spánek jí dovolil zaspat jakoukoliv nehodu. A tak měla na noc papírovou pojistku až do doby, kdy už s námi bydlel i nejmenší člen domácnosti.
S tím jsme skoro na dva roky vyměnili jednoráz za látku, abychom měli doma taky nějakou změnu, ale s vidinou brzkého odplenkování jsme přešli na "poslední týdny" zpátky na papírovky. Z posledních týdnů byl nakonec ještě krušný rok, kdy se Jonáš počůrával v noci sice jen výjimečně, ale plenu zatvrzele vyžadoval společně se svým hafíkem.
15. března 2017 nakonec do věčných lovišť za dudlíkem poslal i plenky, a tak nastal slavnostní den, kdy ty příšerné balíky slisovaných pomůcek z naší domácnosti definitivně zmizely. Simsalabim a třikrát hurá!
