Jsem plně mobilní

Tak je definitivně konec tomu, že jste mě našli, kam jste mě položili. Přemísťoval jsem se sice už dříve, ale jenom velmi pomalu válením sudů, couváním a otáčením kolem své vlastní osy. Teď jsem to ale definitivně rozbalil a po čtyřech se už dostanu během pár vteřin, kam chci...

Na plavání s tátou

Normálně chodím do plaveckého kurzu s mámou, ale včera si to byl vyzkoušet poprvé i táta, zatímco máma to všechno natáčela za sklem na kameru. Vtipné je, že zatímco máma má vodu v bazéně až po krk a musí být skoro na špičkách, aby to se mnou při některých úkonech ustála a neutopila mě, tátovi byla hloubka naopak velice nedostačující a dneska jsem zaslechl, jak říká mámě, že ho z toho permanentního podřepu pěkně bolí stehenní svaly. Na plavání mě to vždycky hrozně moc baví, většina dětí prý první tři hodiny prořve, ale to teda nechápu proč, můj případ to rozhodně není, zbožňuju vířivku s bublinama i sprchu. A to jsem v kurzu nejmladší! Tobiáš, Ema, Tim i Felix jsou už ostřílení plavci, ale já jim šlapu na paty a brzy je doženu. Už jsem se naučil i potápět, protože to poctivě trénuju každý den ve vaně a zopáknul jsem si to i v Budapešti na Luppě.

Buda, ne už tak Pešť

Tak zpět k tomu výletu do Budapešti, o kterém jsem se zatím zmínil jen tak "návnadově". Vlastně jsme byli jen v Budě, do Pešti, na druhou stranu Dunaje jsme vůbec nevkročili. Evucha s Lízou a rodiči bydlí kousek pod hradem, jen o pár bloků vedle jsme nocovali i my, stejně tak tržnice, dětské hřiště, palačinkárna, restaurace, kam jsme šli na vynikající maďarskou baštu, divadlo, kde měla Evucha své taneční vystoupení, jezero Luppa, jahodové pole, kde si může člověk natrhat co potřebuje (rovnou do pusy i s sebou) a platí jen za množství odnášených jahod, i park se sochami odporných pánů připomínající doby budovatelské a naštěstí již dávno minulé, to vše totiž leží napravo od Dunaje (což samozřejmě znamená nalevo při pohledu na mapu, nemáte-li ovšem mapu otočenou tak, že Slovensko je pod Maďarskem a Srbsko nad ním), a tak se zatím nejvýchodnějším místem, kam má noha vkročila (respektive kolečko mého kočárku vjelo), stal symbolicky samý střed krásného řetězového mostu přes Dunaj, kde se táta nostalgicky rozplýval při vzpomínkách na doby, kdy na něm každý den strávil ráno pět minut při cestě na univerzitu a večer dalších pět minut cestou domů.

Do Pešti zavítal akorát táta, to když se od nás se strejdou Zdeňkem v pátek večer po skvělém slunném odpoledni stráveném společně na Luppě trhli a oblečeni do gala vyrazili na CEU Alumni Gala Dinner na lodi kotvící na levém břehu Dunaje. Zašli tak poprvé na každoročně organizovaný sraz absolventů CEU a prý se přes ne zcela vydařenou organizaci tohoto podunajského podujatí velmi dobře bavili, když poté, co strejda Zdeněk vyhrál v tombole knihu George Sorose s věnováním, pokračovali v pešťském klubu Szimpli. Na to, že měli za večer trochu šampaňského, bílého, rosé i červeného vína a na závěr pár piv maďarské provenience, vypadali druhý den táta i strejda docela v pohodě.

Co se týče holek Kudrnových, tak s těma byla legrace. Bavilo mě, jak mě pořád obletovaly, očividně jsem se jim zalíbil, však ony mně taky, akorát mi nemusely pořád vyndavat a zandavat dudlíka, majíce utkvělou představu, že když ho nemám, tak ho okamžitě potřebuju, a když ho dudám, tak se ho chci co nejdřív zbavit, a doprovázejíce to střídavým "Vojta potrebuje cumlik" a "Vojta nechce cumlik". Malá Evucha se nejdřív divila, proč máma mluvila přede mnou o mým tátovi jako o tátovi. Že prý to přece není táta, ale strejda Ondráš. Když jí táta vysvětlil, že pro ni je sice strejdou, ale pro mně tátou, nejdřív jí to nějak nešlo pod vousy. Culila se, jako že si z ní určitě akorát utahuje. Očividně se jí to ale přes den rozleželo, a když jsme byli večer v pravé maďarské restauraci, tak Evucha z ničeho nic iniciovala zhruba následující rozhovor s mým tátou.
E: Ondráš, ty jsi Vojtův táta.
O: No super! A to i když pro tebe jsem strejda Ondráš, viď?
E: Áno.
O: A co je pro Vojtu teta Eva?
E: Máma.
O: No vidíš, takže i když pro tebe jsme strejda a teta, tak pro Vojtu jsme máma a táta. A co je pro Vojtu tvůj táta?
E: (mlčí)
O: No...?
E: (mlčí)
O: Tvůj táta je pro Vojtu strejda.
E: Nie!
O: A co to teda pro něj je?
E: Zdenál.

Teď si z toho dělám srandu, ale počkejte jak budu zmaten já sám, až začne někdo tvrdit mně, že táta není táta a máma není máma. Když už ani tahle základní pravda je otřesena, na co se pak má člověk na tomhle světě spolehnout?

Klikni pro další foto z Budapešti

PS: Do Budapešti za Kudrnama jezdí naši celkem pravidelně. Jestli se chcete kouknout na příšerky, když byly menší a já jsem nebyl ještě ani na houbách, tak klikněte do tohoto alba.

Setkání s příšerkama

Po týdnu u babičky v Ostravě jsem jel s našima na čtyřdenní výlet do Budapešti, kde jsem se konečně pořádně seznámil s příšerkama Evitou a Lízou. Strejda Zdeněk už v jejich blogu navnadil na mé povídání o všech zážitcích, které jsem tam nasbíral, a tak všem nedočkavcům dávám zatím všanc alespoň jedno video z koupání v jezeře Luppa. Na fotky a můj komentář se těště už brzy, momentálně jsem velmi zaneprázdněn spánkem, a tak mi dejte trochu času, než to dám všechno dohromady.

Bába aneb Moje první slovo

Ani MÁMA, ani TÁTA, ale BÁBA je první slovo, které jsem se naučil říkat. Po týdnu stráveném v Ostravě, kdy mě babi i prababi neustále obletovaly, jsem jim prostě musel nějak poděkovat...

V ulitě

Fascinují mě velké věci. Když mám na výběr, hračky jdou stranou, protože nejraději prozkoumávám nohy židlí a stolů, skříně, krabice a další velké předměty. Když jde do nich navíc i vlízt, jsem nejspokojenější miminko na světě!

Na čtyřech

Tak jsem opět nezklamal a naučil se v Ostravě zase něco nového. Prostě mě to u babičky motivuje (a navíc tentokrát slavila životní jubileum), a tak jsem jí udělal radost a pro změnu přišel na to, že lepší než ležet pořád na břiše je být občas i na čtyřech. Nejdřív jsem to začal dělat v postýlce, kde jsem se mohl zapřít o šprušle, ale teď už mi to jde i na koberci.


Zlepšuju se každým dnem! Akorát lézt mi zatím jde bohužel jenom dozadu, a to se pak vždycky děsně rozčílím, proč lezu jinam, než chci:-)