Tak zpět k tomu výletu do Budapešti, o kterém jsem se zatím zmínil jen tak "návnadově". Vlastně jsme byli jen v Budě, do Pešti, na druhou stranu Dunaje jsme vůbec nevkročili. Evucha s Lízou a rodiči bydlí kousek pod hradem, jen o pár bloků vedle jsme nocovali i my, stejně tak tržnice, dětské hřiště, palačinkárna, restaurace, kam jsme šli na vynikající maďarskou baštu, divadlo, kde měla Evucha své taneční vystoupení, jezero Luppa, jahodové pole,
kde si může člověk natrhat co potřebuje (rovnou do pusy i s sebou) a platí jen za množství odnášených jahod, i park se sochami odporných pánů připomínající doby budovatelské a naštěstí již dávno minulé, to vše totiž leží napravo od Dunaje (což samozřejmě znamená nalevo při pohledu na mapu, nemáte-li ovšem mapu otočenou tak, že Slovensko je pod Maďarskem a Srbsko nad ním), a tak se zatím nejvýchodnějším místem, kam má noha vkročila (respektive kolečko mého kočárku vjelo), stal symbolicky samý střed krásného řetězového mostu přes Dunaj, kde se táta 
nostalgicky rozplýval při vzpomínkách na doby, kdy na něm každý den strávil ráno pět minut při cestě na univerzitu a večer dalších pět minut cestou domů.Do Pešti zavítal akorát táta, to když se od nás se strejdou Zdeňkem v pátek večer po skvělém slunném odpoledni stráveném společně na Luppě trhli a oblečeni do gala vyrazili na CEU Alumni Gala Dinner na lodi kotvící na levém břehu Dunaje. Zašli tak poprvé na každoročně organizovaný sraz absolventů CEU a prý se přes ne zcela vydařenou organizaci tohoto podunajského podujatí velmi dobře bavili, když poté, co strejda Zdeněk vyhrál v tombole knihu George Sorose s věnováním, pokračovali v pešťském klubu Szimpli. Na to, že měli za večer trochu šampaňského, bílého, rosé i červeného vína a na závěr pár piv maďarské provenience, vypadali druhý den táta i strejda docela v pohodě.
Co se týče holek Kudrnových, tak s těma byla legrace. Bavilo mě, jak mě pořád obletovaly, očividně jsem se jim zalíbil, však ony mně taky, akorát mi nemusely pořád vyndavat a zandavat dudlíka, majíce utkvělou představu, že když ho nemám, tak ho okamžitě potřebuju, a když ho dudám, tak se ho chci co nejdřív zbavit, a doprovázejíce to střídavým "Vojta potrebuje cumlik" a "Vojta nechce cumlik". Malá Evucha se nejdřív divila, proč máma mluvila přede mnou o mým tátovi jako o tátovi. Že prý to přece není táta, ale strejda Ondráš. Když jí táta vysvětlil, že pro ni je sice strejdou, ale pro mně tátou, nejdřív jí to nějak nešlo pod vousy. Culila se, jako že si z ní určitě akorát utahuje. Očividně se jí to ale přes den rozleželo, a když jsme byli večer v pravé maďarské restauraci, tak Evucha z ničeho nic iniciovala zhruba následující rozhovor s mým tátou.
E: Ondráš, ty jsi Vojtův táta.O: No super! A to i když pro tebe jsem strejda Ondráš, viď?
E: Áno.
O: A co je pro Vojtu teta Eva?
E: Máma.
O: No vidíš, takže i když pro tebe jsme strejda a teta, tak pro Vojtu jsme máma a táta. A co je pro Vojtu tvůj táta?
E: (mlčí)
O: No...?
E: (mlčí)
O: Tvůj táta je pro Vojtu strejda.
E: Nie!
O: A co to teda pro něj je?
E: Zdenál.Teď si z toho dělám srandu, ale počkejte jak budu zmaten já sám, až začne někdo tvrdit mně, že táta není táta a máma není máma. Když už ani tahle základní pravda je otřesena, na co se pak má člověk na tomhle světě spolehnout?
Klikni pro další foto z Budapešti
PS: Do Budapešti za Kudrnama jezdí naši celkem pravidelně. Jestli se chcete kouknout na příšerky, když byly menší a já jsem nebyl ještě ani na houbách, tak klikněte do tohoto alba.
Žádné komentáře:
Okomentovat