Kámoši

Přestože je mi teprve 11 týdnů, mám už tolik kamarádů, že by mi to mohli závidět i velcí kluci. O mé stejně staré kamarádce Elličce jste už všichni slyšeli, stejně jako o Andrejkovi, Johance a Filípkovi, který má navíc dvouletého bráchu Honzu. Minulý týden jsem se seznámil s další kámoškou - o dva týdny starší Nikolkou, která se narodila ve stejné porodnici jako já. Tím však výčet mých vrstevníků zdaleka nekončí! Na stejném patře v našem domě totiž bydlí moje malá sestřenice Kačenka, před týdnem se narodila tetě Ilče a strejdovi Pavlovi Magdalenka a další pražští kamarádi jsou na cestě. Už se na ně moc těším, až se vyklubou z bříšek a budu si s nima moct hrát. Další kamarádi a kamarádky bydlí mimo Prahu, ale to vůbec nevadí, protože jsme cestovatelská rodina a oni taky často jezdí za náma. Třeba v Jihlavě mám dvojčecí kámošky Aničku a Sofču, v Ostravě bydlí o 4 měsíce starší Kuba, v Chebu velká kámoška Eliška a pozítří se seznámím s taky už velkou Emičkou z Ústí nad Labem. A to pořád není všechno! Brzy totiž vyrazíme na můj první zahraniční výlet do Budapešti, kde bydlí příšerky Evita a Elisa. Ty jsem viděl jenom velmi krátce na začátku prosince, ale to vůbec nevadí, protože to, jak se mají, pravidelně sleduju na jejich Budablogu. No a aby toho nebylo málo, v květnu se se mnou přijede až z Paříže seznámit moje skoro o rok starší kamarádka Sonia. Teď jenom doufám, že jsem na někoho nezapomněl!

Oslavil jsem dvouměsíčí

Minulé úterý jsem oslavil dva měsíce svého života a k tomuto slavnému výročí jsem dostal moc krásný dárek - začal jsem spát ve velké postýlce, kterou mi přinesl Ježíšek. Kolíbka už mi totiž začala být hodně těsná, a tak jsme se spolu s medvědem a losíkem přestěhovali do většího. Mám tam taky moc pěkný barevný kolotoč (ten jsem dostal taky od Ježíška), který mi mamka s taťkou pouštějí vždycky před spaním a ráno, když se probudím. Jedno takové moje ráno si můžete pustit na videu.



Vedle kolotoče se mi už začínají líbit i ostatní hračky. Rád koukám na plyšová zvířátka, ale nejvíce si vyhraju s hrazdičkou, kterou jsem zdědil po sestřenkách. Samozřejmě ale nejsem pořád jenom doma, skoro každý den jezdím ven v kočárku na procházky (to si vždycky pěkně schrupnu na čerstvém radotínském vzdoušku) a taky se scházím se svými podobně starými kamarády. Třeba minulý víkend jsme byli u tet a strejdů na Bohdalci, kde jsem se už podruhé viděl s o 6 týdnů mladším Filípkem a jeho velkým bráchou Honzou. A nebo teď ve čtvrtek - to jsme zase byli u tety Zuzky na Proseku s Andrejem a Johankou, kteří jsou ode mě starší o tři měsíce. A hlavně jsem se už seznámil i s kámoškou Ellou (foto dole), která se narodila 9.11. jako já!

V porovnání se svými vrstevníky jsem celkem obřík. I když jím jenom čtyřikrát denně - vždycky ráno, v poledne, odpoledne a večer (v noci totiž k velké radosti svých spavých rodičů a k neskrývané závisti všech tet a strejdů chrním už měsíc pravidelně kolem dvanácti hodin v kuse), jsou to hodně vydatné porce, a tak už v osmi týdnech jsem měl 5,8 kilo a měřil jsem 59,5 centimetru. Takže teď už budu mít určitě více než šest kilo a taky přes šedesáticentimetrovou hranici jsem se už zřejmě rozhodně přehoupl. Uvidíme ve středu, až zase půjdeme k paní doktorce na kontrolu.

PF 2007