Máma

Zatímco Vojtovo první slovo bylo bába, Klárka frčí od úterka v mámě. Rozdíl mezi sourozenci je nejen v samotných písmenkách, ale zejména v tom, že zatímco rozverný pohodář Vojta si "bábu" žvatlal pro radost, věčně rozčilená Klárka volá "máma" naléhavě až nešťastně. A co na to máma? Tu asi brzy klepne z celodenního mámamámamámahalekání pepka.

Monínecká lyžovačka

Vzhledem k tomu, že v sobotu jedeme na týden do Alp, bylo potřeba začít pořádně trénovat! A tak jsme o víkendu vyrazili na Monínec - velký skiareál nejblíže Praze, z Radotína bratru tak hodinku a čtvrt jízdy autem. Naštěstí jsme už doma s pomocí informací na internetu a pár telefonátů vymysleli logistický plán obou dní, a tak nám to na místě klapalo jako po drátkách.


Skloubit dospělácké lyžování s lyžováním Vojty a s hlídáním Klárky (navíc tak aby máma s tátou mohli někdy jezdit i společně) není ve dvou dospělých příliš reálná záležitost, spíše je to neřešitelný rébus. Když jsou ale k dispozici služby lyžařské školy a dětský koutek s hlídáním, přijdeme si na své všichni. A tak proběhl náš víkend následovně:



SOBOTA:
9:00 - 10:30 cesta na Monínec
11:00 - 12:00 Vojta v LŠ, máma vozí Kláru, táta lyžuje
12:00 - 14:00 obědová pauza
14:00 - 16:00 děti v hlídací službě, máma s tátou lyžují
16:00 - 19:00 ubytování v penzionu + večeře + uložení Klárky
19:00 - 21:00 máma lyžuje, táta ukládá Vojtu a hlídá spící zvěř

NEDĚLE:
10:00 - 11:00 táta lyžuje s Vojtou, máma přesouvá auto a Klárku k LŠ
11:00 - 13:00 děti v hlídací službě, máma s tátou lyžují
13:00 - 14:00 máma lyžuje s Vojtou, táta s Klárkou obědvají
14:00 - 15:00 táta vozí Klárku a stojí frontu v LŠ, Vojta s mámou obědvají
15:00 - 16:00 Vojta v LŠ, máma vozí Klárku, táta lyžuje
16:00 - 17:00 Vojta jede za odměnu na snowtubingu, pakujeme auto
17:00 - 18:30 cesta domů
18:45 večerníček v teple domova:)

Už v sobotu večer se máma s tátou nestačili divit, jak neuvěřitelně to funguje a jak to všechno vyšlo naprosto přesně podle nastřeleného harmonogramu. Když vyšel i rozvrh dne druhého, kroutili jsme už hlavama velmi výrazně a odjížděli z veleúspěšné akce nadmíru spokojeni. V lyžařské škole totiž měli plno, a jestli Vojtu vezmou do parády v námi vymyšlené dva termíny, byla velká neznámá.



Nakonec jsme tedy opravdu trochu natrénovali - Vojta konečně pochopil, že si to z kopce dolů nemůže štrádovat pořád jenom šusem a že musí plužit. Mezi první a druhou soukromou lekcí v lyžařské škole tak došel k významnému posunu a my všichni tajně doufáme, že v Alpách začne jezdit už úplně samostatně. Jeho kámošky Anynka a Sofinka by mu mohly být velkou motivací, a co teprve Evita s Lízou - ty už to letos coby pokročilé prkýnkářky rozbalí i na prkně!

Snídaňové hovory

Vojta: Mámo, já jsem ten sýr rozlomil na dvě kousky.
Máma: Vojti, říká se dva kousky.
Vojta: Ne, dvě kousky.
Máma: Nene, to je pěkná blbost, správně je dva kousky.
Vojta: Mámo, víš co? Já půjdu do pokojíčku, zavřu se tam, abys tam za mnou nemohla, a budu si tam říkat, co chci já!

Lyžařský trénink na sídlišti

... aneb jak se Vojta naučil ke konci lyžařské výuky za Albertem konečně aspoň trochu zatáčet...



Abyste tomu rozuměli, Vojta nechce plužit a jezdí nejraději šusem. Když už zapluží, tak jenom lehce, aby se neřeklo, a pak to stejně pustí plnou parou z kopce dolů. Malý Alberto Tomba Vychodil bude asi závodník po mamince;-)

Mrkev v zimě

Přesně při dovršení 7 měsíců jsme konečně po relativním vyléčení z chřipajzny zahájili přikrmování dravé zvěře. Narozdíl od Vojty Klárce první lžička mrkvička náramně chutnala;-)

Slinta má zub

Živý bublifuk z minulého víkendu má vysvětlení. V pondělí máma objevila první zub! Klárce sice v tu dobu bylo bez týdne už 7 měsíců, ale ani tak nikdo netušil, že by na vině stonásobně zhoršené rýmy v kombinaci se slintavkou mohl být růst zubáků, protože bráchovi vyrašila první jednička až někdy v 11 měsících. Klárce se v půl roce v dásničkách nic nezabělalo, a tak jsme si mysleli, že půjde ve Vojtových stopách. Chyba lávky! V pondělí prorazil první a ve čtvrtek druhý mlíčňák.

Už jezdíme sportovně

Klárka dlouhánka nám už vyrostla z hluboké korby, a tak jsme ji museli přesunout uprostřed kruté zimy do sporťáku. Na druhou stranu - brácha jezdil ve sporťáku už od pěti a půl měsíce. I když tehdy byl duben a sluníčko pálilo...

Tříkolka Jané se jí okamžitě zalíbila a už při zkušební jízdě předsíní za Vojtovy asistence hlasitě výskala.

Chřipajzna

Už třetí týden utíráme nudle... a místo aby se to lepšilo, máme doma stále jeden živý bublifuk.

Nejdřív dostal Vojta rýmu, tak jsme pro jistotu zůstali doma, aby se to nerozjelo. A ono se to stejně rozjelo...

Vojta začal kašlat, pak dostal na pět dní horečky a mezitím se rozkašlala Klárka. Když Vojtovi klesly teploty, začala Klárka soplit a stoupla teplota jí. Naštěstí nemá 39 jako Vojta, ale "jenom" přes 37. Zato rýma se jí dostala i do očí, a tak slzí, soplí a slintá.

A když takhle ta naše holčička dýchá do nudle u nosu, kterou máma nestihne včas utřít, nudle se nafukuje, nafukuje a nafukuje... no prostě kam se hrabe bublifuk!

Dětičky k sežrání

... aneb idylické chvilky, při kterých se mámě dojetím dere slza do očí... jak se mají rádi... brácha a ségra...