V lednu jsme stihli spoustu věcí. První víkend se děti po sobotní návštěvě Capoušků u nás nasáčkovaly k nim domů na sleepover, takže v neděli jsme se pro změnu ocitli na návštěvě u nich i my. Vojta s Klárkou si vyzkoušeli své nové cestovní kufříky a maminka s tatínkem přehodnotili názor na krb v domě.
Druhý víkend se odehrával ve znamení překvápek. Nejdříve to bylo trochu napínavé kvůli čtvrteční Vojtově horečce, ale nakonec jsme na víkend na severu odjeli všichni čtyři.
V pátek ještě máma s Klárkou stihly oslavit se zbytkem partičky narozky Fáni a Fífy, v sobotu dopoledne jsme byli všichni odvolit a pak už se jelo vzhůru do sněhových závějí.
Loola totiž slavila kristusky a nic netušíc pobývala u babičky v Podluží. A kousek odtamutd, na legendární Jedlové, jsme na ni vybafli. Nakonec se neslavily jen narozeniny, ale taky nečekaný a triumfální postup Karla Schwarzenberga na hrad (bohužel jen do 2. kola) a díky nesfouknutelným svíčkám se tenhle postvolební mejdan zapsal nejen do historie naší partičky, ale taky do kroniky penzionu Slovan, jehož provozní nebo co to bylo na nás bude zajisté ještě dlouho vzpomínat. Jenže ukradené lyže se prostě musí nějak oplatit! Nemaj tam mít takovej binec a nechat je Marťovi ukrást, to bychom určitě méně konzumovali vlastní zásoby přímo v baru a taky tu půlnoční koulovačku bychom jistě zvládli potišeji:)
Kláridlo jsme další den postavili zase po roce na lyže a kupodivu naše kňoura obecná vůbec nekňourala! Do závějí se kácela nadšeně a občas i v záchvatech smíchu. Ačkoliv tři dny předtím ho kosily čtyřicítky, Vojta v plné síle a zdraví sjel párkrát pořádný kopec, na který dobrovolně šlapal pěšky, protože vleky bohužel nakonec ne a ne se rozjet... Rodičové si tak museli počkat až na expedici Monte Bondone 2013. Ale o té zase příště.
Než jsme totiž dorazili do Itálie, tentokrát smutní z Karlovy prohry, dali jsme si ještě jeden pražský víkend se sobotní oslavou Madliných narozenin v Kyjích, návštěvou tátovy ďoury a tradičním každopůlročním focením Klárky s jejím miminkem.
Na rozdíl od loňska, kdy Vojta nechtěl o škole ani slyšet, se začal do škamen vyloženě těšit. U zápisu jsme byli první a dělal ho shodou okolností u paní učitelky, kterou možná v září dostane za třídní... Dobrá zpráva je, že si evidentně vzájemně sedli. Vojta svědomitě plnil úkoly, všechno věděl a pančelka ho ne a ne nachytat, jenom to, jak se jmenuje máma od psa, náš antimilovník čtyřnohých přátel nepřekvapivě netušil. Na závěr jí namaloval upíra, dostal lízátko a šlo se domů. V září čau!
Loola totiž slavila kristusky a nic netušíc pobývala u babičky v Podluží. A kousek odtamutd, na legendární Jedlové, jsme na ni vybafli. Nakonec se neslavily jen narozeniny, ale taky nečekaný a triumfální postup Karla Schwarzenberga na hrad (bohužel jen do 2. kola) a díky nesfouknutelným svíčkám se tenhle postvolební mejdan zapsal nejen do historie naší partičky, ale taky do kroniky penzionu Slovan, jehož provozní nebo co to bylo na nás bude zajisté ještě dlouho vzpomínat. Jenže ukradené lyže se prostě musí nějak oplatit! Nemaj tam mít takovej binec a nechat je Marťovi ukrást, to bychom určitě méně konzumovali vlastní zásoby přímo v baru a taky tu půlnoční koulovačku bychom jistě zvládli potišeji:)
Kláridlo jsme další den postavili zase po roce na lyže a kupodivu naše kňoura obecná vůbec nekňourala! Do závějí se kácela nadšeně a občas i v záchvatech smíchu. Ačkoliv tři dny předtím ho kosily čtyřicítky, Vojta v plné síle a zdraví sjel párkrát pořádný kopec, na který dobrovolně šlapal pěšky, protože vleky bohužel nakonec ne a ne se rozjet... Rodičové si tak museli počkat až na expedici Monte Bondone 2013. Ale o té zase příště.
Než jsme totiž dorazili do Itálie, tentokrát smutní z Karlovy prohry, dali jsme si ještě jeden pražský víkend se sobotní oslavou Madliných narozenin v Kyjích, návštěvou tátovy ďoury a tradičním každopůlročním focením Klárky s jejím miminkem.