Látkujeme

Ruku v ruce s přestěhováním do domečku a novou možností pohodlného sušení prádla jsme začali používat látkové plenky. Ne, nezbláznili jsme se a kupodivu i při třetím dítěti se to pořád vyplatí. A kupodivu i tehdy, kdy maminka neodolá a během Týdne opravdových plen pořídí několik opravdu luxusních kousků s obrázky...:-)

Těžko říct, jestli je to tím nebo není, každopádně Jóňa po přechodu na ně začal být o dost spokojenější a začal v noci podstatně lépe spát.

Maminka má sice o trochu víc práce, ale hřeje ji její ekologická duše a dobrý pocit z toho, že popelnice přestala být každý týden do půlky naplněná pytli nacucaných balíků, které se rozkládají 250 let... Už jsme s Vojtou a Klárkou ten náš svět zaneřádili dost, tak ho teď nějaké té tuny sra..k ušetříme:) A navíc - koukněte, jak to tomu našemu miláčkovi sluší:)

PS: Kdybyste potřebovali vědět, co je to čč, vv, novosklad a PUL nebo jaký je rozdíl mezi krátkou a dlouhou vkládačkou, separačkou z celulózy a flísu a jaké vlastnosti má bamubusové froté, jsem k dispozici:)

PPS: Jeden vtip na závěr: Víte, jak se prý pozná matka, která látkuje? Sama vám to poví! ;-)

Jak jde čas...

Týdny ubíhají a našemu miminku už budou 4 měsíce. A tak je čas na krátkou rekapitulaci. Zpočátku to vypadalo, že to bude nejukřičenější a nejméně spavé dítě z rodu Vychodilů. Šestinedělím máma proplula s kruhy pod očima, protože jít spát v 10 a vstávat v 8 znamenalo třeba jen pět hodin spánku. Jonáška trápilo břicho a i s Espumisanem se pořád kroutil a naříkal. A pak byl po dvou měsících najednou klid. Prdy utichly a s ním i křik našeho mrňouse, který pochopil, že se narodil do rodiny, ve které se před osmou ráno prostě nevstává a že v noci žádný fun nebude, ani kdyby vykouzlil ten nejlahodnější úsměv. A že jich má v zásobě pořádnou várku!

Od poloviny března je tak u nás v domečku na kopečku v noci zase ticho a náš více než sedmikilový obřík nerušeně spí 12-14 hodin v kuse. I večerní nekontrolovaný řev je tentam a se svým šudlacím pejskem z jedné a ovečkou z druhé strany a dudlíkem v puse zapláče a usne spánkem tvrdším než Šípková Růženka. Ťuk ťuk ťuk samozřejmě. Přes den je naopak už čím dál více vzhůru, hraje si s hrazdičkou v lehátku, na podložce se přetáčí na bok a rád se vozí v kočárku, i když je vzhůru.

Vojtíka s Klárkou nadšení z bráchy ještě nepustilo, a tak se Jóňa, když jsou doma, skoro nikdy nenudí. Zato když je jenom s mámou, to je občas pěkná nuda, a často se hlasitě dožaduje pozornosti. Úplně nejlepší je, když se jede na výlet, to dokáže ještě prospat i půlku dne. A očka se mu už rozzáří i odpoledne, když se vyráží na taxitour do Radotína vyzvednout Qéčko ze školky a školy.

Co jsme zažili v zimě (a zkraje jara)

Tedy v zimě... Ona letos vlastně žádná skoro nebyla. Ale přesto jsme toho zažili dost. Přijali jsme docela hodně návštěv a taky se na nějaké vypravili sami. Jak už jste se dozvěděli z únorového příspěvku, hodně jsme taky bruslili, teda hodně bruslil jenom Vojta, my ostatní pomálu, ale taky. Vojta s tátou pak zachránili lyžařskou čest rodiny třídenním pobytem v Alpách se strejdou Marťou.

Na Martinovy narozeniny si Jonáš odbyl svou výjezdní premiéru, a to v polovině března v Jetřichovicích, a spaní v korbičce od kočáru si pak zopakoval znovu začátkem května na Pecce. Oboje s partičkou smrž:) 

Vedle toho jsme podnikli pár jednodenních výletů, na svátek babičky Mirky na hrad Točník a do Žebráku, o dva týdny později do Mostu na pohádku S čerty nejsou žerty, kde naše druhá babi Jája exceluje v roli Belzebuba.

Mezitím jel táta s Vojtou a Klárkou na další z radotínských apaluch. No a pak už přišly Velikonoce a taky Čarodějnice. Taky byli u nás na víkendové návštěvě Popovi a Jonáš měl Vítání občánků, sice ho uvítali ještě v Radotíně, ale stejně tam pořád jednou nohou jsme, tak to nevadí:)

Ale to už vám tu vlastně povídáme spíše o tom, co jsme zažili na jaře. Ale to snad taky nevadí:)