Týdny ubíhají a našemu miminku už budou 4 měsíce. A tak je čas na krátkou rekapitulaci. Zpočátku to vypadalo, že to bude nejukřičenější a nejméně spavé dítě z rodu Vychodilů. Šestinedělím máma proplula s kruhy pod očima, protože jít spát v 10 a vstávat v 8 znamenalo třeba jen pět hodin spánku. Jonáška trápilo břicho a i s Espumisanem se pořád kroutil a naříkal. A pak byl po dvou měsících najednou klid. Prdy utichly a s ním i křik našeho mrňouse, který pochopil, že se narodil do rodiny, ve které se před osmou ráno prostě nevstává a že v noci žádný fun nebude, ani kdyby vykouzlil ten nejlahodnější úsměv. A že jich má v zásobě pořádnou várku!
Od poloviny března je tak u nás v domečku na kopečku v noci zase ticho a náš více než sedmikilový obřík nerušeně spí 12-14 hodin v kuse. I večerní nekontrolovaný řev je tentam a se svým šudlacím pejskem z jedné a ovečkou z druhé strany a dudlíkem v puse zapláče a usne spánkem tvrdším než Šípková Růženka. Ťuk ťuk ťuk samozřejmě. Přes den je naopak už čím dál více vzhůru, hraje si s hrazdičkou v lehátku, na podložce se přetáčí na bok a rád se vozí v kočárku, i když je vzhůru.
Vojtíka s Klárkou nadšení z bráchy ještě nepustilo, a tak se Jóňa, když jsou doma, skoro nikdy nenudí. Zato když je jenom s mámou, to je občas pěkná nuda, a často se hlasitě dožaduje pozornosti. Úplně nejlepší je, když se jede na výlet, to dokáže ještě prospat i půlku dne. A očka se mu už rozzáří i odpoledne, když se vyráží na taxitour do Radotína vyzvednout Qéčko ze školky a školy.
Žádné komentáře:
Okomentovat