Bedřichovská reminiscence

Jen pár dní nato, co jsem dovršil věku půl roku (sic!), jsme jeli na víkend do Bedřichova za Markétou, Tomášem a jejich Kryštůfkem. Právě v Bedřichově, na této památné chatě naši loni nevěděli, co si počnout, až si počali mě. Bylo nám krásně, máma mě v novém kočárku vozila, bruslíc. Když jsme jeli do kopce, vezl mě táta, nebrusle. A když se zrovna nebruslilo, válel jsem se na dece, směje se. Strejda Tomáš mě bavil svým mocným hlasem a třesením, teta Markéta si se mnou hezky hrála a Kryštof mě pořád se zájmem pozoroval.Ostatně já jeho taky. Přijel taky strejda Zdeněk z Budapešti, který měl zrovna cestu kolem. Měli jsme se krásně. Inu můj počátek se pojí s místem, kam se budu vždycky rád vracet, když nebudu vědět, co si počít. A určitě i v jiných chvílích.