Jsem velký labužník, a než něco sním, moc dobře si to rozmyslím. Většinou se nechtěného jídla ani nedotknu, někdy si to ale uvědomím pozdě. Třeba když omylem ochutnám něco, co nakonec shledám nedobrým. Anebo se mi nějak nepozdává konzistence. Že to prostě nepolknu, tak zjistím až ve chvíli, kdy už to mám v puse. A taky mi nezbývá než syslit...
Naši vždycky hned po chvíli poznají, že jsem něco nespolknul, protože zničehonic utichne mé neustálé brebentění. Pak musím potupně obsah pusy vyplivnout někomu do dlaně, případně do vany nebo někam na trávník. Všichni kolem se tváří, že je to dost nechutné, ale mně to je fuk. Když nechci, tak to prostě jíst nebudu, a basta!
Žádné komentáře:
Okomentovat