Při pohledu z okna se dnes ani nechce věřit, že je polovina listopadu. Před rokem zhruba touhle dobou se narodila sestřenice (přes 1 koleno) Anička a její tatínek, místo aby slavil od nevidim do nevidim, musel v desetistupňových mrazech kopat na zahradě otvor a drážku pro vodní čerpadlo. Zato teď je na teploměru za oknem na sluníčku +22 stupňů Celsia a ve stínu 15.
A tak jsme vyšli na první procházku, kterou jsme spojili s první návštěvou u radotínské dětské doktorky. Jsem prý krásné a úplně zdravé miminko, mám asi 52 cm a po původním zhubnutí jsem se dostal zpět na 3,4 kila. Na kontrolu máme dorazit zase za týden.
Jinak, co se týče toho mého spánku v kolíbce - naši si celkem libují, že od momentu, kdy jsme všichni doma, se konečně taky pořádně vyspí. Dvakrát až třikrát za noc je sice probudím, ale i tak jim umožním naspat během noci víc než osm hodin čistého času, v což ani nedoufali.
Žádné komentáře:
Okomentovat