Vychodilovské kořeny

Jablko nepadá daleko od stromu. Jsem na první pohled celý táta, jak ostatně slýchám několikrát denně od různých lidí. Táta i jeho táta, když se narodili, byli taky světlí, modroocí blonďáci. Prý mám ale i něco po mamince - možná nosánek nebo pusinku, to se ještě uvidí, až víc vyrostu. Jenže zpátky na zem tyhle spekulace srazila prababička Vychodilová, když nám ukázala fotku z roku 1944, jak drží v náručí den po narození svého Jiříčka - mého dědečka. Všechno je jasné. A pak, že tmavé geny jsou dominantní. Vychodilovic blonďaté, modrooké geny s blankytně bílou kůží prostě schroupou, co jim pod ruku přijde. Zdá se, že i ten nos a pusa jsou přes kopírák. Ještě uvidíme!