Já šel s tátou a neměli
jsme s sebou ani kočárek, ani krosničku, ve kterém bych se nosil. Naopak jsem měl na zádech baťůžek plný těch dobrot a taky svačinky pro mě a tátu. Byl to obrovskej krpál, takže jsem párkrát fňuknul, že bych chtěl na koníka. Ale nakonec jsem byl takovej frajer, že jsem to ušel až nahoru (asi 45 minut) a potom zas až dolů (asi půl hodiny) celé po svých. Navíc celou cestu v blátě a rozmočených spadaných listech. Jen přes ty nejbahnitější úseky mě táta přenesl. 
Když jsme došli až nahoru, přivedla nás všechny teta ze Sokola k malým smrčkům uprostřed lesa úplně nahoře na kopci. Navěsili jsme s tátou na stromky jablíčka, chlebíky a mrkvičky, které nám doma na cestu připravila maminka. Jablíčka byla úplně nejčastější ozdobou, ale některé děti zdobily smrčky také třeba kousky rohlíků nebo krásným řetězem z ořechů. Nevěšeli jsme ty dobroty moc vysoko, aby se k nim zvířátka snadno dostala. Po dobře odvedené práci jsme si všichni zazpívali pár koled a vyrazili zpátky dolů. To byla velká legrace, protože stačilo pustit nohy a běželo to samo - jen bacha abychom se nikde nevymázli:)Zvládli jsme to a taky se nám zhruba v polovině cesty otevřel výhled na Radotín, měli jsme ho jako na dlani: pod náma nádraží, kousek dál naše ulice, kostel, škola, Berounka a úplně vzadu ten nový most přes celé údolí, co tu staví pro auta, aby už jich tolik neprojíždělo ulicemi Radotína.
Byl to krásný dvouhodinový výlet, na závěr mě táta pochválil, že jsem to zvládnl celé uťapat. To se to pak po obědě spinkalo:) Těším se, až si prasátka, srnky a ptáčkové pochutnají na těch dobrůtkách, co jsme jim tam připravili. A taky na to, až dorazí Vánoce i k nám domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat