Z našeho malého miminka je už velká slečna. Během prosincové nemoci dospěli tatínek s maminkou k rozhodnutí zrušit kojeneckou postýlku a Klárka spí už třetí týden ve velké posteli. Tentam je každonoční řev, přesun do manželského lože v ložnici i ranní lomcování se šprušlemi ohrádkové postýlky, pokud v ní náhodou vydržela spát celou noc. Holčička se maximálně vyklidnila a chrní každý den třeba i do půl desáté. Průměrně jednou týdně sice dojde k pádu na na zemi přistavený megapolštář, ale jinak si nového lože vyloženě užívá.
Teď už je více než jasné, že postýlku prostě nesnášela. Narozdíl od svého bratra, který si v ní ráno hodiny hrával, pil mlíko, zbožňoval ji a vydržel v ní spát až do věku dvou a půl let, Klárka v ní nevydržela ani minutu po procitnutí, natož aby v ní sama usnula. A tak klecovému lůžku bylo v naší domácnosti definitivně odzvoněno.Navíc na Štědrý den dostala od Ježíška i židli pro velké slečny, stejnou jako má brácha, a tak už sedíme celá rodina u jednoho stolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat