25. 3. 2012

Mayrhofen 2012

Jako každý rok, i letos jsme strávili týden v Mayrhofenu. Tentokrát doslova. Nebydleli jsme v žádné vzdálené vesnici, ale pár minut od Penkenbahnu a přímo z okna jsme viděli lanovku, která vede na protější Ahorn. A poprvé byl sníh taky dole v údolí.

Těšili jsme se, jak si na horách Klárka douzdraví uši a jak si užijeme sluníčka, ale ani jedno se nakonec bohužel úplně nepovedlo. Čtyři dny ze šesti lyžovacích sněžilo a byla mlha hustá tak, že by se dala krájet. A do toho se Klárce hned po příjezdu zánět středního ucha vrátil...

Jenže to ještě nebylo zdaleka všechno!

Hned po prvním dni lyžování se Vojta ráno vzbudil s horečkou přes 38. Zkušená matka Ilča odhalila na jeho dásni váček nad uštíplou jedničkou, a tak se jelo k zubaři. Český doktor Pavel Kriz zub vytrhnul a Vojta si ho pak ještě dva dny nosil hrdě stále u sebe v pytlíčku. Důležité je taky zmínit, že během celého procesu trhání ani jednou nezaplakal a byl strašně statečný. Za nelibého přihlížení Sofinky, která by už taky ráda, aby ji konečně navštívila zoubková víla, si pak Vojta, Madla a Andulka ukazovali své díry po prvním chybějícím zubu. Vtipné je, že všem třem chybí ten samý zub a všichni tři o něj přišli poté, co se jim nad ním udělal váček.


To však ještě stále nebylo všechno. Horečka totiž neklesla a Vojtovi se podezřele zbarvil jazyk. Potřetí se nám však k doktorovi nechtělo, a tak jsme čekali. Teplota si s náma hrála na schovku, vždycky se objevila a pak zase zmizela, a tak Vojta nakonec i lyžoval a zúčastnil se i závodů, při kterých ale úplně zapomněl, že musí píchat hůlkama a jet co nejrychleji, až z toho nakonec bylo poslední, 9. místo.




Lyžovat si strašně moc přála i Klárka. Ačkoliv se však tvářila, že všemu rozumí a všechno chápe, když Vojta a holky zmizely na sjezdovce, rozplakala se v lyžařské školičce tak, že z toho raději usnula. A tak jsme pak lyžařskou výbavu vyzkoušeli alespoň poslední odpoledne před domem. Na příští sezónu jsme tedy náležitě připraveni!

Aby toho ale ještě pořád nebylo málo, po návratu do Prahy jsme se vyděsili, že ta nemoc, co Vojtu trápí, je spála, ale nakonec se podezření naštěstí nepotvrdilo. A my zpětně musíme uznat, že jsme si i přes všechny zdravotní komplikace a husté sněžení lyžovačku stejně užili.

A samozřejmě jsme nezapomněli oslavit jako každý rok dvojčecí narozeniny, tentokrát už šesté. Gratulujeme!



A za rok zase ahóóój!


Máme rozbitý velký foťák, ale pár obrázků maminka pořídila telefonem, takže na další se můžete kouknout TADY

Žádné komentáře: