Z Vojty se stal v září fotbalista. Kdo by to byl řekl, že to bude zrovna kolektivní hra s balónem, která ho chytí tak, že ani po dvou měsících nemá zaječí úmysly. A to i přesto, že si s míčem nikdy moc nehrál a donedávna se do něj neuměl ani pořádně trefit, a přestože odmalička upřednostňoval sólové sporty jako lyžování a kolo. Teda ťuk ťuk, zítra může být všechno jinak, ale přece jenom už máme listopad, což je tradiční zlomový měsíc, kdy se ze všech předešlých sportů, ať už to byl lakros, lezení nebo karate, začal vymlouvat.
Zásadní roli hraje určitě to, že chodí do oddílu se spolužáky, ale i tak si doma na zahradě často rád vytáhne balón a čutá. Za svůj lochkovský tým odehrál už i pár zápasů, a i když si zatím na míč moc často nesáhne, je nadšený. A nedávno to dokonce s Hynďou, Štěpánem, Ondrou a Markusem dotáhli až do celostátního plátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat