Do půlky listopadu jsme měli klid. A pak to vypuklo. Jonáš šel z jedné karantény do druhé, až v nich byl do Vánoc nakonec pětkrát. Některé z nich se naštěstí překrývaly. Jenže pak začátkem prosince chytila Klárka Deltu a měl jsme po srandě. Nikdo další jsme to od ní neulovili, ale předvánoční stresík byl vyhajpovaný na maximum. Jestli budeme mít Vánoce, jestli pojedeme na Silvestra, to vše bylo dlouho nejisté. Naštěstí to dobře dopadlo, ovšem v lednu jsme si nakonec covídek dali všichni, páč Omikron si zkrátka nevybíral.
Pak jsme si užili krásné jarňáky prodloužené pololetkami nabité k prasknutí, plné kultury a sportu, kdy se maminka vrátila po dvou letech zpátky na sjezdovku, než nastalo náročné období, kdy měli oba rodičové mraky práce a žádné volné večery a do toho vypukla válka na Ukrajině.
Sotva jsme odložili roušky, přišla takováhle jobovka. A tak se stalo, že nám přesně po měsíci od začátku bojů doma nečekaně na tři dny přistál malý Leo s maminkou a babičkou a paní Viktorie. To je ale na samostatný post, tak si na něj chvilku počkejte, všechno najednou stíhat nemůžeme, protože nám poslední dobou nějak trvá zpracovat čerstvé fotky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat