Slíbili jsme příspěvek o naší ukrajinské návštěvě. To se jednou takhle uprostřed týdne odpoledne ozve Honza Tuna, že je na ukrajinských hranicích a veze ze své čtvrté mise na záchranu lidí prchajících před válkou babičku Oksanu, maminku Natalii a malého Lea. Musí však nahlásit adresu, na kterou je v noci může přivézt, což dopředu nevěděl, protože se změnila pravidla, a jestli by prý nemohli zůstat jeden den u nás.
Máma obvolala okolní městečka i našeho pana starostu, zda by nemohli rovnou někam, kde už zůstanou natrvalo, ale Poberouní už v tu chvíli praskalo ve švech. A tak jsme povlíkli peřiny a ve 4 ráno ubytovali rodinku z Oděsy u nás. Společně s ní ještě paní Viktorii. Náš pan starosta, se kterým máma posledního 3/4 roku spolupracuje pro Fond Černošice, naštěstí zařídil, aby na městském úřadě začali hned shánět dlouhodobé ubytování pro oděskou trojici. Viktoria pokračovala do Athén za dcerou.
Hned další den ráno opravdu zavolali z úřadu, že by měli chatičku v Karlštejně, u nás už bohužel volno nikde nebylo. Chatička ale ještě nebyla připravená, a tak čtveřice nečekaných návštěvníků u nás zůstala nakonec tři dny. Strefilo se to trošku nešťastně do týdne, kdy vždy maminka svádí pracovní trojboj Maraton MaRS a DEFy, ale zvládli jsme to. Malý Leonid se hned skamarádil s Jonášem, kterého se máma rozhodla nedat do školy. Beze slov spolu každé ráno i večer hráli šachy.
Táta chodil do práce, máma makala na počítači, až se z ní kouřilo, vařila pro 9 lidí, po večerech jsme společně povídali česko-ukrajinsky a rukama nohama... V sobotu jsme společně vyrazili na Petřín na maratonskou roztroušenou stezku, pak Viktorii odvezli na Florenc na autobus do Athén a odpoledne pak oděskou rodinku do Karlštejna.
Bohužel den po příjezdu do Česka se Oksana dozvěděla, že její bratr zemřel na covid. Bratr, který se měl starat v Oděse o 85letou maminku. A tak se stalo to, že v Karlštejně zůstala Natalie s Leem sama a Oksana se vrátila zpět na Ukrajinu za mámou. Jsme stále v kontaktu, Lea jsme oblékli, darovali mu hračky, Natálii nakoupili startovací nákup, vzali ji do dobřichovické sbírky, kde máma dobrovolničila, pro potraviny a oblečení a nadále jí pomáháme.
V květnu se nám podařilo sehnat pro Lea školu v Karlštejně, našli jsme mu šachový kroužek, semtam se potkáváme u nás nebo u nich, často si píšeme a máme je velmi rádi. Oksana je bohudíky v pořádku, i když na Oděsu každou chvíli útočí ruské rakety. V létě by snad mohla přijet do Česka Natalii trochu pomoci, jelikož ta pracuje, a nemá kam dát Lea, tak ho do restaurace na své služby bere s sebou. V červnu měl Leo 7. narozeniny, na Světě knihy jsme mu pořídili hromadu ukrajinských pohádek a minulý pátek je s Jonym navštívili a trochu to všechno oslavili...
Nejvíc se však těšíme na to, až jednou přijedeme do Oděsy oslavit svobodnou Ukrajinu. Sláva Ukrajině!
Žádné komentáře:
Okomentovat