Moje první Vánoce

Tak už mám za sebou svého prvního Ježíška. Maminka trávila poprvé Štědrý den jinde než na rodném sídlišti Kamenec v Ostravě. Byli jsme ve třech jako správná rodinka v Radotíně. Přes den se ještě naši docela oháněli, aby se všechno stihlo, ale nakonec jsme zvládli i procházku podél Berounky, která ovšem podle počasí vypadala spíš jako velikonoční než vánoční. K večeru to všechno vypuklo - zatímco mamka smažila kapry a zároveň strojila stromeček, taťka prostíral sváteční stůl a zařizoval poslední detaily. Oba tam pobíhali jak nadmuté kozy, až jsem z toho začal být celý nervózní a rozmrzelý. U večeře jsem se pak trochu nudil a taťka coby hospodyňka, která může vstávat od stolu, mě musel chodit rozptylovat. Dárky mě bavily trochu víc, ale ještě jsem si je úplně neužil, nicméně příští rok už to bude určitě lepší! Po první nadílce se náš rodinný kruh rozšířil o babičku a tetu se strejdou a sestřenkou a následovalo druhé kolo. Bylo veselo, až mě to tak znavilo, že jsem ke konci nadílky usnul a chrněl jako teď poslední dobou už skoro každý den celou noc v kuse až do rána.

Hned po svátcích jsme vyrazili na můj zatím nejdelší výlet - na dalekou cestu do Ostravy za druhou babičkou a hlavně se seznámit s prababičkou. Cesta mi utekla celkem rychle, protože jsem ji skoro celou prospal. Na Moravě budeme až do 2. ledna a musím říct, že zatím se mi tu děsně líbí. Pořád se na mě totiž chodí někdo koukat. Tety, strejdové a kamarádi na mě dělají legrační obličeje, smějou se, nosí mě, houpou mě na balónu a hrají si a povídají si se mnou a to fakt můžu! Takže když mě zrovna nebolí bříško po vydatné vánoční krmi, taky se pořád směju a mám dobrou náladu, protože je tady sranda.