Pozor, vystupuju! aneb Boj s nočníkem

Skoro každý den po snídani na mě máma zkouší ten modrý nesmysl. Fakt nevím, proč bych měl na něčem takovém sedět, mnohem radši totiž někam lezu nebo kolem něčeho chodím. Nejvíc mě tahle hra začne bavit vždycky ve chvíli, kdy mě z nočníku máma vysvobodí a dá mi zase tu suchoučkou teploučkou plínečku. To se pak v rožku pokoje hned pár sekund nato kaká nebo čůrá mnohem líp. A abych už nikdy nemusel čekat, až mě mamka z té plastové blbosti sundá (jsem totiž vždycky tak obestavěný hračkama, že nemůžu odlézt sám), naučil jsem se dneska vystupovat sám. Prostě si stoupnu, zvednu varovně prst a ukážu mámě: Pozor, vystupuju!