Minulý týden jsem se rozhodl odjet k babičce Mirce do Ostravy už jako velký kluk bez dudlíků. Ráno před cestou jsem své milované dudýnky hodil do koše, táta pak koš vynesl do popelnice a popeláři mé dva oblíbence odvezli neznámo kam...Máma s babičkou čekaly pár bezesných nocí, pláč a brzké vstávání, já jsem je ale převezl. Jsem přece velký kluk, a tak jsem i bez dudlíků usnul, než by řekl švec, a spal jsem nerušeně až do rána. Dobrou:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat